Z nouze cnost

Nebo také: když se zapne první knoflík špatně, tak je celé zapínání špatně. Jedna chyba sto jiných za sebou táhne.Dvakrát měř, jednou řež. Chybami se člověk učí. Ale i mistr tesař se někdy utne. To by mohly být názvy dnešního příspěvku. Výstižné by také bylo: jen blbec se spálí dvakrát o stejná kamna. Já to zmírním na: kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Nelekněte se, nejedná se o jazykový koutek, jen všechna ta přísloví jsou spojena s mým tvořením na scrapbookovém srazu . A protože cizí neštěstí potěší, ráda se s vámi podělím, jak mi to "hezky" šlo od ruky.

Největším projektem bylo sněhové album s fóliovými kapsami.
Teď nevím, zda by bylo lepší začít od finálního výrobku (z nouze cnost) nebo  vlekoucími se chybkami.
Začnu raději od konce: album je skvělé na focení, má zajímavé detaily, mohly jsme doplnit fotkami a bylo by skvělým a nevšedním dárkem či památkou.

 

 

Začínalo se výběrem čtvrtek a vyřezáním vnitřních otvorů pro kapsy. Dobrý skalpel byl nutností, ale na práci s ním potřebujete grif. Většina si posteskla, že to má okousané, někdo z toho udělal cnost a ještě více okraje poničil. Já řezala a řezala, dvě stránky najednou neprořízla, ale kovové pravítko přišlo o hoblinky :-). Několikrát jsem musela řez opakovat. Někde dobré, někde kousnuté.

Nelíbily se mi rohy, asi by bylo lepší nedoříznout a vrátit se do daného místa nůžkami. Líc a rub řezu je vždy odlišný, tady bych neměla být takový puntičkář.
O něco lépe mi šlo řezání, když jsem si k práci stoupla a nůž vedla s velkým sklonem.Fik fik, šlo to jak po másle...až jsem uřízla i celý okraj. Ó to bolelo. No nic, to se zamaskuje.

Tahle chyba přitáhla ty další. Úplně jsem nepromyslela, které dvě strany přijdou slepit, ve výsledku se mně některé kombinace vzorů nelíbily, přestože celá sada nádherně ladí.
Náplní acetátových kapes mohly být výřezy, flitry a různé smetíčko, také fotky atd. K motivům lesa a jelenů jsem volila opět jeleny.

Byla jsem tak zaujatá, že jsem nekontrolovala rubové strany. Teprve když jsem vše slepila a náhodně se kochala průhledy, co vidím: jelen s čárovým kódem.

 

No nic, tak to tak je. Kdybych řezala z čistých čtvrtek, nestalo se. Použila jsem krásné křídové přáníčkové kartony, ze zadní strany ale mají dole čárový kód...když je lepím, je to jedno.
Tak tedy pokračuji další kapsou, opět zaujetí, opět se kochám a slepuji. A opět veselá historka z natáčení. Co myslíte, že jsem vložila a vlepila do kapsy? Dalšího jelena s čárovým kódem :-))). A to jsem MĚLA i bez...

Před lepením jsem musela odstranit pomocné pásky, které přidržovaly dvoustrany. Hmm, někde to šlo krásně, někde šla dolů i vrstvička papíru s tiskem. Takže zamaskovat, vystříhat motivy z další čtvrtky a 3D vrstvení.

 

Když se mi to stalo asi po čtvrté, byla jsem naštvaná. Další čtvrtka padla na rozstříhání. A to měla tak nádherný šípkový motiv. S maskováním jsem si dala práci. Bylo  dokonalé , precizní a ve výsledku krásné...dík za chybu. A pak mi to došlo! Maskovala jsem na stránce úplně zbytečně, přišla slepit. Když se daří, tak se daří. Musela jsem si dát panáka.
A raději se kochat padajícím sněhem:

 

 Jo! Dívat se na průhledy harmoniky je příjemné a vím, že příště si dám větší pozor. Možná...

Douška: nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Připravovala jsem tisky na látku, stejně jako několikrát před tím. Nedařilo se, pokazila jsem co jsem mohla, takže toto je náhradní článek :-)))
A vám ať se daří...a když ne, berte to s humorem.
(A kdybyste si chtěli pohrát s acetátovou fólií, tady najdete velký výběr.)