Lístek do památníku

Lístek, menší list. Ležel u břehu na písčitém dně jezera. Byl krásný, neobvykle vybarvený, přestože už dávno nebyl ...Kamarádka ho sebrala a mne donutil brouzdat při pobřeží a hledat další. Ale nic. Teprve při plavání jsem objevila ještě jeden. Jeden pro mne, jeden pro kamarádku, jako vzpomínka na léto, na hezké chvíle.

Ve vodě byly už dlouho, celé slizké, hnědé, jen kolem středových žilek bylo ještě zelené barvivo.. Doma jsem je tedy opět naložila do vody. I pěkně vybarvený list, který vylisujeme, časem ztrácí na intenzitě, a tak jsem to chtěla zkusit jinak. Jeden z lístků byl ve špičce vypreparovaný na skelet, nabízelo se pokračovat dál...proto ta miska s vodou...pokračuji tam, kde příroda skončila...
"Co to tady je za shnilotinu? Fuj, vyhazuji to!"
"Ne, prosím, nevyhazovat, potřebuji to."
"To už je na Kosmonosy, jak to tady bude dlouho?"  (ehm, tam je blázinec ... pro vysvětlení)
"Já nevím, až to bude něco dělat."

Po dvou měsících se mi listy zdály dostatečně mazlavé, aby se z nich dala hnědá barva odstanit.
Položila jsem je na plastovou podložku a začala opatrně tupovacím štětcem proklepávat povrch a oplachovat ho.

Další lázeň, miska se savem...ta se musela hlídat, takže obracet a kontrolovat, zda vůbec v misce něco je :-)

 

Chtělo by to asi ještě déle a pečlivěji lístky proklepat, ale místy se mi začaly trhat a nechtěla jsem o ně přijít. Tak někdy příště... :-)

 

Sušení a lisování a lístek mohl do památník. Ikdyž, nejspíš to bude nějaká ministránka či minialbum jako vánoční dárek.

Původně hnědé slizouny jsem po odbarvení bláznivě obarvila: spreje LSG a troška práškové barvy:

Kam s nimi je zatím hamletovská otázka, ale příležitost určitě bude, ve scrapbookingu se zužitkuje cokoli.
Tady to byla inspirace s příběhem, protože skelety listů si můžeme opatřit téměř v každém papírnictví :-). Jenže ty naše lístky jsou vzpomínkou na letní siestu na Kristýně...