Neptej se mne proč

Nový příspěvek do putovního art journalu šel téměř mimo mne...žil si vlastním životem.
Celý měsíc jsem byla jako na trní, journal stále nepřicházel. Pošta ho doručila v době, kdy už dávno měl být i s mým vpisem u další tvůrkyně.
Ke všemu jsem věděla, že nebudu mít pár dní čas na tvoření, do toho také Velikonoce, volné dny a nemožnost poslat dále.Ale především jsem si byla vědoma velkého závazku, protože předcházející autorka, JaMajka, vytvořila opravdu nádhernou dvoustranu, na které jsem mohla oči nechat. To se pak honí myšlenky o vlastní neschopnosti, jestli vůbec máte šanci zpracovat nějaké téma, které by oslovilo.
Něčím jsem začít musela. Přinesla jsem si ze sběrného dvora bezva knihu, krásný pevný zažloutlý papír, co stránka, tak dobové staré reklamy, ladící ilustrace a postřehy Jaroslava Haška. Začetla jsem se a bavila jsem se. A také jsem dvě strany vytrhla a vlepila do journalu.
Neptejte se mne proč...
Některá místa jsem zatřela transparentním gessem, některá bílým a některá krakelovací pastou. Ústřižky (no, spíše útržky) papírů a canvasu, oblíbené spreje Lindys...a konečná: co s tím dál?
Pokračování přišlo po skvělém zážitku z představení Wanted.

Pecka...doufám, že jste poznali na obrázku Dagmar Peckovou, jednu z nejúspěšnějších českých pěvkyň, která projekt Kabaretní revue s písněmi Kurta Weilla zrealizovala.
Journal začal žít svým životem. Pár výstřižků z programu, pár doplňků, pár máznutí barvami Art Alchemy. Šlo to rychle...

 

 

 

 

Největším zážitkem bylo procítěné tango Youkali...je štěstí, je radování...jako tvoření :-)