Zbytečnosti a nezbytnosti

Představte si banální situaci, zabalit si pár nezbytností na tvoření. Co to ve vašem případě bude?
U mne velké dilema...co vzít a co ne, když vlastně nevím, co se bude tvořit. Jela jsem na každoroční setkání a hostitelka napsala, vezměte si s sebou co chcete nebo taky nic, vše připravím a téma projektů bude odtajněno až na místě.
Na přípravu jsem neměla téměř žádný čas, do úsporného zavazadla jsem tedy dala černé gesso, bílou strukturovací pastu, tři Timíkovy šablony, Distress Crayons, akvarelové barvy, tři razítka (jedno se strukturami, další kolážové a jedno textové) a vybavený penál, ve kterém jsou tužky, gelovky, nůžky, špachtle, minimister, vodní štětec atd. Přidala jsem malý pytlíček s drobnostmi...provázek, kytičky, knoflíčky...
Na místě po velkém vítání nás čekalo odtajnění...velké čisté štětce a dělejte si s nimi co chcete...tak jo!...nejlépe nějak nabarvěte a odekorujte.

Před časem jste měli možnost vidět na blogu verzi odekorovaného štětce od Majky. Já syslila do šuplíku různé štětečky a štětce, jen čas nebyl, abych se pustila do práce.
Ukázalo se, že moje úvaha ohledně pomůcek byla správná, opravdu jsem si vystačila s pastou, šablonou a Crayons. Natřela jsem a dala sušit.

 

Vystřídala jsem Distress Crayons, pěkné divoké barvy, stačilo rozetřít prsty a lehce přestříknout vodou.
Z kamarádčiných pokladů jsem použila perleťový knoflík, od Pana Okudy "pičičandu" (Petro, díky), z pokladů hostitelky jsem využila řetízek a kovové komponenty...a také lebku!

 

Něco málo chybělo...přisypala jsem korálky, sem tam přilípla kousky washi pásky a mohla dát znovu sušit.

 

Protože jsme měly čas i na výlet, využila jsem příležitosti a navštívila v Egon Schiele Art Centru výstavu Duše pralesa. Pokochala jsem se a katalog skvěle posloužil na pozadí, reprodukce Plachtova obrazu Očekávání v pralese byla šitá na míru :-) .

 

A ty zbytečnosti? Z razítek jsem využila jen jedno...a pro někoho může být zbytečností  vlastně i přemalovaný štětec :-). Další lapač prachu, ale lapače ke mně patří. A mimochodem, lapač, tentokrát snů, byl dalším projektem, o tom ale někdy příště...