Vánoce v červenci

Tradice se mají dodržovat.
Tedy udržujeme.
A rády!

Dovolila jsem si použít na úvod dnešního příspěvku slova Tapevy, hostitelky našeho kukačovéhho setkání.
I letos, již posedmé, jsem měla tu čest přijmout pozvání a strávit pár tvořivých dní u jihočeského rybníku Kukač, v chatě, kde jsme měly (ano, zase samé ženy) skvělé zázemí.
Téma letošního tvoření nadnesla Petra již v zimě. Poohlížely jsme se celý půlrok po vhodném materiálu, abychom ve finále hodně improvizovaly a čarovaly z vody. Ale vše se zvládlo!

Vidíte, že by stačilo vztyčit jedli, zavěsit ozdoby a máme tu Vánoce :-).  I spoustu dárků jsme každá dostaly...áchaly jsme nejen při rozbalování, ale při každém pohledu na hromádky na stole, při ukládání i rozbalování doma. Na Lenčin vaječňák se nejvíc těší můj muž...Vánoce v červenci...
Ale zpět k našemu tvoření. První den byla naprostá idylka: příjemné letní počasí, koupání, sem tam zobnutí nějaké mňamky, ale především jsme si musely toho tolik sdělit! Plánů bylo hodně a tak jsme rozbalily naše zásoby a hlavně koukly, co stihla v předstihu posbírat Petra v okolí rybníku a v přilehlém lese.
Plánované ozdoby začínaly v naší mysli nabírat konkrétní podobu. Cesta k realizaci byla delší. Vymyslet, co dát dovnitř plastové koule, jak zrealizovat podobu sněhové krajinky...

Bílé strukturovací a sněhové pasty pomalu zakrývaly jednotlivé plochy...

A po zaschnutí již další barvení, vkládání a vlepování stylových drobností.

 

Největším úskalím bylo zkompletování obou polokoulí, někdy to klaplo na poprvé, jindy to byla zkouška trpělivosti a neustálé opravy. Závěrečné focení jsem musela několikrát odkládat: jakmile byly koule chvilku venku, začaly se rosit ...

 

 

I letos si pro nás připravila hostitelka tajný úkol: totem. Jak a z čeho, měly jsme namáhat mozkové závity. 

Z forem jsme si vytvořily různé motivy, ale především různě velké lebky. Z hromady klacků a větví jsem vybrala krásně olišejníkované, byly nazdobeny až dost. Při večerním povídání jsem motala a motala...dokončení už bylo dílem okamžiku.

Letošní setkání bylo ve znamení budíkovského hesla: času dost:

Tak ho mějte co nejvíc a užívejte léta!