Washi-vajco malé Džuldy

Loňské Velikonoce se u nás sice "slavily", ale dost po našem. Vajíčka jen barvená a polepená, nějaké přání a Velikonoční pondělí na prosluněném Toulcově dvoře mezi zvěří (mou i jejich). Klasické Velikonoce, které znám já z dětství z vesnice za Libercem, to tady prostě není. Už to ale tolik neprožívám, protože duben patří holkám. Slaví se narozeniny a Velikonoce se u nás tak trochu přechází. Teď už jdou holky větší, dá se jim k Velikonocům i něco málo vysvětlit a já bych je pomalu chtěla mezi naše zvyklosti vrátit. Čekat na koledníky ale nebudeme, takže jsme začaly hodně zlehka :-D.

Vyfoukla jsem Julince první bílé kraslice. Musí se využít toho, že v obchodě ještě jsou a není tak těžké bílé vejce sehnat :-D. Jediné čeho jsem se bála byla Džuldy mustandží síla a v mých představách lítala skořápka za skořápkou. Džulí v sobě ale našla všechnu něhu světa, takže mámo div se, žádné vejce nedošlo k úhoně :-).

Pokud už na vás lezou velikonoční choutky, můžete se podívat, jak jsme loni trávily Velikonoce a jaká přání jsme vyráběly rodině a kamarádům.

A hurá k dnešní vajcovačce. Pokusily jsme se spolu o to nejjednodušší velikonoční washi-vejce pod sluncem :-). Stačí k němu zas a znovu obyčejné ingredience, které určitě budete mít doma. Na vejce Nelinky už toho bude potřeba maličko víc, ale věřím, že každý z nás něco doma najde :-).

Co k tomu?

tenká washi-páska - ideál dobře lepící
barvy na vajíčka - nemusí být kupované práškové, využijte klidně i přírodních barviv
bílá vajíčka - i když fajn je jakékoli, bílé bude vypadat nejlépe

Julince jsem přestříhala tenkou papírovou washi pásku, aby si mohla kousky jednoduše sama brát a na vajíčka lepit. Je úplně jedno jak, i když samozřejmě si i washi páskou vyrobíte hezké pravidelné obrazce. Nám šlo spíš o tu abstrakci, kterou si Julinka zvládla udělat téměř bez pomoci.

Na bílé vajíčko si lepila halabala a já jen dávala pozor, aby byla páska dostatečně přitlačena k vajíčku. Ne že by mi Julča dovolila pomáhat, ale před vhozením do barvy jsem vajco rychle objela dlaní jako pojistku - ani to ale na všech místech nestačilo.

Pak přišla fáze hodna důkladného pozorovatele. Julinka si vybrala zelenou barvu (asi bych vybrala cokoli jiného než zelenou a oranžovou :-D ), společně jsem si namíchaly žabinec a vajíčko daly na chvilku odpočinout. Juli měla nejdůležitější úkol ze všech. Hlásit.

(Použily jsme klasika barvy na vajíčko, kde se dává barva / prášek do vody a přidá se ocet)

"Mamííí, eee ta-m jeee" Tím už si mě volala k vylovení výtvoru z brčálníku. Stačily cca 2 minutky. Nechtěla jsem dělat vejce úplně tmavá, ale spíš veselá. 

Poslední fáze je slupovačka. U každé pásky jsem Julče nadzvedla okraj pásky a malé prstíky už se o zbytek postaraly. Tohle asi bavilo Julinku nejvíc. Ona je všeobecně raději slupovač než lepič :-D. Uvidíme, jak si poradí s dalšími kousky.

V každém případě. Ta radost, že si něco vyrobila úplně sama, aniž bych jí držela ruku, k něčemu nepouštěla nebo pomáhala, ta radost, ta byla maximální :-). U Nely jsem tohle "já sama" zažila jen v hodně slabém odvaru :-).

Zase fajn využití obyčejné papírové pásky. Větší děti už navíc zvládnou i "větší věci", takže jestli nebudete stíhat a budete chtít vajíčka během dopolka před Velikonocema, půjde to vám i dětem hezky od ruky :-).

Inspirace na další hezké kousky.

A já jdu zkusit udělat nějaké i s Nelinkou. Ta se totiž na ta svá vajca klepe jak na na svačinu :-)
Mějte se krásné a brzy zase "na přečtenou".