Koho líbají múzy?

To kdybych věděla...v poslední době mám pocit, že se mi velmi vzdalují. Takže někde budou a čekám, kdy se ke mně vrátí. Prozatím se dlouho trápím s náměty, dlouho se rozhoupávám k vlastnímu tvoření a opravdu dlouho se probírám materiálem v domnění, že mne něco osloví. Když už není zbytí a čas tlačí, něco popadnu a spoléhám na intuici, začínám si hrát a experimentuji, doufám, že myšlenka naskočí. Většinou ano, ale to tápání spolkne plno času :-)
Minulý měsíc ke mně dorazil putovní art journal s velkým zpožděním., vlastně až na počátku tohoto měsíce. Byla jsem nervózní, už jsem si myslela, že nestihnu vytvořit vpis v daném termínu.

Něco jiného je, když si tvoříte do vlastního journalu, zadaří nezadaří, jsou to vaše pokusy, vaše ztvárnění, vaše zkoušení a hledání. Jenže art journal, který je někoho jiného, ve kterém jsou krásné projekty od zvučných jmen, to je velký závazek. S množstvím zhlédnutých prací ve mně začíná hlodat červík...chci zachovat styl, ale nechci tvořit v podobném duchu minulých tvůrců. Chybí mi čitelnost a nezaměnitelný rukopis. Hlavou se mi honí plno motivů, které ale vzápětí odmítám...
Začala jsem úplně jinak a přesto podobně.
Podklad, gesso, míchání sprejů LSG, akrylové barvy...samé vrstvení textur, to mne baví.

 

Pasta a zatírání přes šablonu a začíná se rýsovat příběh...dodám další vrstvu, krakelovací pastu a patiny...chci, aby tam bylo trochu tajemství, přizpůsobím barevnost...

Už po několikáté mne zklamala krakelovací pasta od Tima, po zaschnutí se loupe z podkladu...no co, asi to tak má být. Zpevňuji tedy průhledným gessem.

 

Můza má mít křídla, šup tam s nimi. Koketovala jsem s rámečkem, vyzkoušela různé varianty, abych nakonec ponechala bez.
Jak poznáme, že je hotovo? Je dobré si nechat časový odstup. Nic by už nemělo být odebráno, ale ani přidáno...finito...

 

 

Tak snad můj vpis majitelku potěší...jdu s kůží zase na trh...